Leden 2011

* Návrat ztracené naděje *

10. ledna 2011 v 15:46 | Arinya |  > Básním <
Jsem jednou z růží v celém sadu.
Někteří lidé růže milují,
K té nejkrásnější hluboce přivoní,
Přivřou oči a sní o dokonalém ráji....

Jeden nechá krásu vystavenu pro další milovníky,
Jiný neodolá a schová ji k sobě, aby k ní mohl přivonět znovu a znovu...
Vyhlížím svého milovníka.
..Již jsem si ho vysnila..

"Kdy přijde?"

Náhle se v dálce objevil.
"Ten je můj.. Prosím.. Ať si všimne.."
Blíží se ke mně.... Oči se mi však zalily slzami,
To musí být jen hororový přelud...

V jeho rukách tiskne jiný rudý květ...

Stojí u mě, hluboce se nadechuje..
Odchází...
"Prosím, vrať se zpět!"
Stále vidím jeho nejistý krok...

Den co den, noc co noc,
Zalévám se vlastními slzami.
Jiný nesmí cítit mou vůni...
Jiný nemá svolení.

Naděje se semnou loučí,
Čekám, kdy se poslední slza změní v krev,
Protože on svůj starý rudý květ
Nemá odvahu vyměnit.........

Zas tu někdo je.
Bojím se zvednout oční víčka,
Nechci patřit tomuto zloději..
Chci se v neviditelnou přeměnit.

"Co pro to mohu udělat???"

Zloděj také hluboce přivoněl..
O čem tenhle asi sní? Zajímá ho také, o čem sním já..?!
Vyjímečně mě polila JEHO slza - smutek, či dojetí?
Zvláštní, jako by mě už znal... A já jeho také...

Opatrně otvírám oči,
Celá jsem se rozechvěla..
A má slza ... zalévá na oplátku jeho dlaň.
Slza štěstí...........

VRÁTIL SE PRO MĚ !!!!!!